Pořád dostávám otázku, proč „noční“? Před osmnácti lety (v roce 2020 akce neproběhla) začínal pohádkový les až po západu slunce. S přibývajícím počtem návštěvníků a náročnějšími kulisami jsme posunuli začátek na odpoledne a návštěvníci si mohou vybrat, zda se na cestu do pohádky vydají za denního světla, či vyrazí až při svitu svíček.
Děti mohly letos potkat pohádkové postavy hned na osmnácti stanovištích. Přivalil se obr rabiják, přiletěli drak Šmak i ježibaba, připluli piráti i vodníci, přiběhli trpaslíci se Sněhurkou, Maxipes Fík s Ájou, maková panenka s motýlem Emanuelem, Křemílek s Vochomůrkou a další a další.
A trocha čísel: Na přípravě se podílelo čtyřicet šest borců (z toho osmnáct dětí), za postavy bylo převlečeno osmdesát sedm ochotných lidí. Musím jim všem velmi poděkovat. Pracovali bez nároku na odměnu, spoustu hodin. A to je dnes velmi vzácné. Postavili jsme deset velkých rekvizit (hrad, šmoulí mlýn, perníkovou chaloupku…) a dva mosty z lešení, začali jsme ve středu odpoledne. Akci navštívilo čtyři sta šedesát osm dětí a celkový počet návštěvníků přesáhl tisícovku.
Když jsme si v sobotu v noci alespoň chvilku sedli k ohni opéct špekáček a zahnat hlad, ptal jsem se skalních tahounů celé akce, jestli nám to stojí za to. Strávíme tady týden života. Chvilku bylo ticho a pak jeden z nich, od kterého bych to nikdy nečekal, prohlásil: „Jsme sice úplně vyřízení, ale když pak vidíš ty nadšené děcka…“
Jsem rád, že nás poctilo svou návštěvou tolik lidí, tak třeba zase za rok.
Nakonec ještě děkujeme sponzorům, bez kterých bychom takovou akci zorganizovat nemohli.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |